Amycretin je experimentální lék od Novo Nordisk, který spojuje dva hormonální mechanismy v jedné molekule — GLP-1 a amylin. Na rozdíl od většiny současných léků na hubnutí, které vyžadují týdenní injekce, je amycretin vyvíjen ve dvou formách: jako podkožní injekce podávaná jednou týdně a jako denní tableta. Právě tabletová forma přitahuje největší pozornost, protože nabízí účinnost srovnatelnou s injekčními přípravky bez nutnosti jehly. Ve studii fáze 1 dosáhli účastníci užívající orální amycretin úbytku hmotnosti 13,1 % za pouhých 12 týdnů — výsledek, který výrazně převyšuje odhady pro většinu dostupných alternativ ve stejném časovém úseku.
Jak amycretin funguje a proč kombinuje GLP-1 s amylinem?
Amycretin je unimolekulární agonista, což znamená, že jedna molekula aktivuje dva různé receptory současně: receptor pro GLP-1 (glucagon-like peptide 1) a receptor pro amylin. Oba hormony se přirozeně podílejí na regulaci chuti k jídlu a metabolismu glukózy, ale fungují odlišnými cestami.
GLP-1 je střevní hormon, který zpomaluje vyprazdňování žaludku, zvyšuje pocit sytosti a stimuluje sekreci inzulínu. Tyto účinky jsou dobře zdokumentovány u přípravků jako semaglutid (Ozempic/Wegovy) a tvoří základ současné generace léků na hubnutí. Amylin je hormon produkovaný beta buňkami slinivky břišní společně s inzulínem. Působí na oblast area postrema v mozku, kde generuje vlastní signál sytosti nezávislý na GLP-1, a navíc zpomaluje sekreci glukagonu, čímž přispívá ke stabilizaci hladiny cukru v krvi.
Výhoda kombinace obou mechanismů spočívá v tom, že pokrývají širší spektrum fyziologické regulace příjmu potravy. GLP-1 snižuje chuť k jídlu převážně přes hypothalamus, zatímco amylin působí přes area postremu a ovlivňuje spíše velikost porcí a rychlost příjmu potravy. Tento dvojí přístup vysvětluje, proč amycretin v klinických studiích dosahuje vyššího úbytku hmotnosti než samotný semaglutid — přidáním amylinové komponenty se aktivuje signální dráha, kterou čistí GLP-1 agonisté neovlivňují.
Farmakologicky je koncept srovnatelný s přípravkem cagrisema, který rovněž kombinuje GLP-1 s amylinem — s tím rozdílem, že cagrisema obsahuje dvě samostatné molekuly (semaglutid + cagrilintid) v jedné injekci, zatímco amycretin je jediná molekula aktivující oba receptory. Toto unimolekulární řešení může mít výhody z hlediska výroby, stability a dávkování.
Dalším aspektem amycretinu, který si zaslouží zmínku, je biologická dostupnost perorální formy. Dosavadní pokusy o GLP-1 tablety narazily na problém s nízkou absorpcí — například u přípravku Rybelsus (perorální semaglutid) dosahuje biologická dostupnost pouhého přibližně 1 %, což vyžaduje přísný protokol podávání nalačno. Novo Nordisk zatím nezveřejnil přesná data o biologické dostupnosti perorálního amycretinu, ale skutečnost, že tabletová forma dosahuje klinicky významného úbytku hmotnosti (13,1 % za 12 týdnů ve studii fáze 1), naznačuje, že absorpční problém byl u tohoto léku do značné míry vyřešen. Podrobnosti o formulaci a absorpčním mechanismu budou pravděpodobně zveřejněny spolu s výsledky fáze 3.
Jaké výsledky ukázaly klinické studie s amycretinem?
Fáze 1: pozoruhodný úbytek hmotnosti za 12 týdnů
V první humánní studii fáze 1, provedené na klinickém výzkumném pracovišti v San Antoniu (Texas, USA), byly zařazeny dospělé osoby s BMI 25,0–39,9 bez diabetu. Účastníci užívající 100 mg perorálního amycretinu denně dosáhli průměrného úbytku hmotnosti 13,1 % po 12 týdnech, oproti 1,2 % v placebové skupině. Pro srovnání: injekční semaglutid (Wegovy) dosahuje 14,9 % úbytku hmotnosti, ale až po 68 týdnech léčby. Tempo hubnutí u amycretinu bylo tedy výrazně rychlejší.
Studie navíc neprokázala dosažení plató — křivka úbytku hmotnosti pokračovala v klesajícím trendu i na konci 12týdenního období, což naznačuje, že delší léčba by mohla vést k ještě výraznějším výsledkům.
Fáze 2: účinnost u pacientů s diabetem 2. typu
V listopadu 2025 Novo Nordisk oznámil výsledky fáze 2 u 448 pacientů s diabetem 2. typu nedostatečně kompenzovaných metforminem. Studie testovala šest dávkovacích skupin podkožního amycretinu (0,4 mg až 40 mg týdně) a tři skupiny perorálního amycretinu (6 mg, 25 mg a 50 mg denně) po dobu 36 týdnů.
Injekční forma dosáhla úbytku hmotnosti až 14,5 % a perorální forma až 10,1 % za 36 týdnů. U diabetických parametrů dosáhlo až 89,1 % pacientů cílové hodnoty HbA1c pod 7 % — výsledek, který je klinicky významný pro populaci, u které je kontrola glykémie stejně prioritní jako hubnutí.
Zajímavým detailem je rozdíl v účinnosti mezi injekční a perorální formou. Injekční amycretin dosáhl vyššího úbytku hmotnosti (14,5 % vs. 10,1 %), což je konzistentní s obecným pravidlem, že parenterální podání zajišťuje vyšší biologickou dostupnost léčivé látky. Pro klinickou praxi to otevírá otázku, zda pacienti ochotní přijmout injekční formu dosáhnou lepších výsledků, nebo zda vyšší adherence u tablet (pacienti je užívají spolehlivěji než injekce) tento rozdíl v praxi vyrovná. Studie fáze 3 by měly poskytnout data, která tuto otázku zodpoví.
Na základě výsledků obou studií Novo Nordisk zahájil v roce 2026 program fáze 3 pro obě formy amycretinu — jak pro léčbu obezity, tak pro diabetes 2. typu. Výsledky fáze 3 se očekávají v letech 2027–2028.
Jaké vedlejší účinky byly hlášeny u amycretinu?
Bezpečnostní profil amycretinu odpovídá tomu, co je známo u jiných léků ze třídy GLP-1 a amylinových agonistů. Gastrointestinální potíže dominují, přičemž většina byla mírné až střední závažnosti:
V provedených studiích nebyly zaznamenány žádné případy pankreatitidy, závažné hypoglykémie ani abnormální jaterní testy. Profil vedlejších účinků je tak srovnatelný s tím, co je známo u semaglutidu a tirzepatidu.
Specifickou otázkou u perorální formy je gastrointestinální snášenlivost ve srovnání s injekcemi. Data z fáze 2 naznačují, že frekvence nevolnosti je u tabletek mírně vyšší než u podkožní formy — pravděpodobně proto, že lék v tabletové formě přichází do přímého kontaktu se sliznicí žaludku. V praxi to znamená, že titrace dávky u perorálního amycretinu by měla být obzvlášť postupná, aby se minimalizovaly gastrointestinální obtíže v úvodní fázi léčby.
Kdy bude amycretin dostupný a jak se liší od orforglipron?
Novo Nordisk zahájil program fáze 3 s amycretinem v roce 2026. Pokud studie potvrdí dosavadní výsledky, registrační žádost u FDA a EMA by mohla následovat v roce 2028, s potenciálním uvedením na trh v roce 2029. Pro Českou republiku to znamená, že amycretin by mohl být dostupný nejdříve v letech 2029–2030, v závislosti na cenotvorném jednání a rozhodnutí o úhradě.
Srovnání s orforglipron od Eli Lilly je nevyhnutelné — oba léky cílí na stejný segment trhu: perorální alternativu k injekčním GLP-1 agonistům. Zásadní rozdíl je v mechanismu: orforglipron je čistý GLP-1 agonista (malá molekula, nikoli peptid), zatímco amycretin kombinuje GLP-1 s amylinem. V přímém srovnání studií fáze 2 dosáhl amycretin 10,1 % úbytku hmotnosti za 36 týdnů u diabetiků, zatímco orforglipron dosáhl 14,7 % za 36 týdnů u nediabetické populace — přímé srovnání je však metodologicky nepřípustné kvůli rozdílným populacím.
Trh s perorálními GLP-1 léky se tak formuje do konkurenčního prostředí, kde se střetne Eli Lilly (orforglipron), Novo Nordisk (amycretin) a případně další výrobci. Pro pacienty to představuje pozitivní vyhlídku: více alternativ znamená vyšší pravděpodobnost nalezení léku, který nejlépe odpovídá jejich individuálnímu profilu, a konkurence mezi výrobci může vést ke snížení cen, které jsou u současných injekčních přípravků často překážkou pro širší přístupnost léčby.
